HISTORIE VŠSP

    V 18. a 19. století byl velký řeznický pes rozšířen po celé Evropě. Všude to byli    silní psi s krátkou, patrovou srstí a téměř ve všech případech se jednalo o hnědé,     žluté nebo černé psy s bílými a hnědými znaky. Tito psi sloužili jako pomocníci    a průvodci sedlákům, pastevcům na salaších, řezníkům a trhovcům. Hlídali dvory a    domy, byli společníky a ochránci svých majitelů a jejich rodiny, uplatňovali se    jako honáčtí psi, střežili dobytek na pastvě a především tahali různé náklady na    vozících či saních.

    Počátek čistokrevného chovu velkých švýcarských salašnických psů spadá do začátku    20. století. Na výstavě v Langenthalu v roce 1908 předvedl pan Schertenleib von    Burgdorf ve třídě dlouhosrstých dürrbachlerských psů krátkosrstého psa "Bello".     Prof. Dr. Albert Heim, který na této výstavě posuzoval, jej z posuzování navzdory    jeho krátké srsti nevyloučil. Prohlásil: "Tento pes patří k jiné, nevídané    třídě, je příliš krásný a plemenně charakteristický, než aby bylo možno ho mezi    bernskými salašnickými psy považovat za méněcenného. Je to exemplář dnes již téměř     vymřelých "řeznických" psů, kteří patřili mezi velké švýcarské salašnické    psy, a s tímto označením mu s radostí a podle svého nejlepšího přesvědčení uděluji    první cenu. Tím se tomuto plemeni dostalo dosud chybějícího pojmenování."     Zároveň Albert Heim vyzval všechny přátele salašnických psů, aby věnovali pozornost    velkému švýcarskému salašnickému psu a zachránili ho před zánikem.

    Plemeno velký švýcarských salašnický pes bylo uznáno švýcarskou kynologickou společností    již v roce 1909 a v roce 1912 byl založen Klub pro velké švýcarské salašnické psy    (KGSS).